Mít se rád?!
Kdysi jsem byl svědkem situace, kdy se na přednášce spojené s besedou bránil jeden z účastníků doporučení přednášejícího. Ten nám říkal, že bychom se měli mít rádi nejen mezi sebou, ale především každý sám sebe. Pán s tím nesouhlasil. Prý se to nemá. Přednášející mu poskytl přibližně toto vysvětlení:
„To je malé nepochopení vyslovených slov o tom, že by se měl mít člověk rád. Nějak se nám zde kříží sebeláska s tím, že by se měl o své tělo a duši člověk více starat. Že by měl pečovat o své zdraví, poděkovat večer svému tělu, že dobře slouží. Starat se o nohy koupat je, masírovat, protože navzdory obuvi nasáklé chemií nám dobře slouží a chodí neúnavně celý den, donesou nás všude tam, kam potřebujeme. Masírovat záda krční páteř, protože sedíme u počítače a mučíme páteř v neobvyklé poloze, necvičíme. Nevěříme si a stresujeme ledviny obavami, strachy a úzkostmi. Pečovat o dutinu ústní - bez ní bychom vypadali jak loupežníci ve středověku s jedním vykaženým zubem a s páchnoucím dechem. Tělo i duše si zaslouží péči, odpočinek a pochvalu, že naše nároky zvládá tak, abychom mohli pomáhat druhým. Vždyť jinak se z nás stává chorobná troska. V podstatě si člověk ubližuje. Nemá se tedy rád. Když člověk kypí zdravím, má rád i všechny lidi ve svém okolí, protože je šťastný. Sebeláska je něco jiného, ta zavání sobectvím až narcismem.“
Souhlasili byste s takovým vysvětlením? Máte se rádi? Máte rádi sami sebe?
