Kde je ta hranice?
Pohledná, čtyřicátnice. Vysoká, štíhlá mladá paní s dlouhými vlasy sepnutými do culíku. Jenomže se na svět už dávno neculí ani neusmívá. Pracuje sice ve městě jako vedoucí výroby v jednom podniku, jinou radost však nemá. Po té, co se s manželem přestěhovali do vesničky, kam vede pouze slepá ulice a kde už snad ani ty lišky dobrou noc nedávají, přišla o všechno. Vlastní děti nemá, tak dříve chodila cvičit, tancovat a plavat s mládežníky. Nyní nemůže. Manžel jí sebral auto, prý ho potřebuje k podnikání. Místo toho jí koupil velkého psa, tři kočky a stádo ovcí. Stará se o ně ráda, to ano, jenomže nějaká lidská duše, obyčejných pár slov s kamarádkou nebo alespoň tu a tam jít třeba na návštěvu k rodičům, to by ráda. Nedostane se však z té pasti a vlastně ani nemá za co. Na dům splácí hypotéku, navíc nedávno doplatila dluhy, které manžel udělal, tím, že nezaplatil daně. Hlavně, že má tu svojí motorku, hlavně, že chodí na tenis, hlavně, že si koupil domů kulečník! – honí se jí hlavou. Prý „pan podnikatel.“ Neteřím platí telefony, jí za několika stokorunový účet za hovory kdysi vyčinil tak, že už si telefonovat ani nedovolí.
Třesoucíma se rukama otevírá obálku s modrým pruhem. Exekuce! Na ten ještě ani nesplacený dům. Manžel dlouhodobě neplatil zdravotní pojištění. Sto dvacet tisíc! Do třiceti dnů! To už neutáhne. Když se ho ptala, tak jí řekl, že „se to nějak udělá“. Jistě, tak jako posledně. To to také zaplatila celé za něho. Ale teď, to už nemá z čeho. Prostě to nejde.
Uprostřed lesů a luk, uprostřed několika chalup, blízko samotných hranic, uprostřed pokoje s nedodělaným krbem stojí a hořké slzy zoufalství se jí kutálí po tvářích. Co má dělat? Kde jsou ty hranice? Manžel tu není. Jel na tenis. Děti nemají. Jenom ty kočky proběhnou domem a z dálky zahrady je slyšet zabečení ovcí. Ovčácký pes tam bude s nimi. A ona? Kde má být? Opravdu Bůh tím známým „co Bůh spojil, člověk nerozlučuj“ myslel právě tohle? A co když se člověk splete při tom namlouvání? To hlídá kdo? Je to Jeho záměr nebo člověčí chtění, co dva lidi svede dohromady?
Spousta otázek, jedna důležitější než druhá. Krásně by se na to téma dalo přemýšlet a povídat. Jenomže na stole leží ten papír, kde je napsáno, že to třiceti dnů a jinak…
Co bude dál?
